Filipec, Josef
(21.2.1915 Hoštice na Kroměřížsku – 7.4.2001)
Vystudoval na filozofické fakultě v Brně slavistiku a germanistiku mj. u F. Trávníčka a A. Beera. Po absolutoriu učitelství na středních školách. Od r. 1947 působil v akademickém Ústavu pro jazyk český v Praze, kde pracoval v lexikografickém oddělení, v letech 1969–77 i jako vedoucí. Vědecky se zaměřoval na obor lexikologie, sémantiky a stylistiky češtiny, ale i na aspekty obecně lingvistické. Zúčastnil se vrcholné fáze prací na Příručním slovníku jazyka českého (1958) a jako spoluautor a redaktor se podílel na čtyřsvazkovém Slovníku spisovného jazyka českého (1960–71) a na jednosvazkovém Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost (1978, 3. vydání 2003), jehož byl redaktorem a hlavním tvůrcem jeho koncepce. Filipec měl zásadní podíl na konstituování soudobé české lexikografie jako samostatné disciplíny a stal se jedním z jejich nejvýznamnějších představitelů. Nositel stříbrné plakety Josefa Dobrovského. Přispíval též k synchronní jazykové konfrontaci rusko-české. Vyvíjel rozsáhlou činnost vědecky organizační v rámci republiky i v měřítku mezinárodním.
Nejdůležitější díla:
Česká synonyma z hlediska stylistiky a lexikologie. Praha 1961.
Slovníku spisovného jazyka českého (spoluautor, redaktor). 1960–71
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (člen hlavní redakce, spoluautor). Praha 1978.
Česká lexikologie (spolu s F. Čermákem). Praha 1985.
Studia Lexicologica. Praha 1996.
Geisslern, Ferdinand
(18.10.1751-1824 Hoštice – hrobka)
Kadlík, Alois
(1.6.1930 Hoštice – )
Akademický malíř narozen v Hošticích, studoval střední uměleckoprůmyslovou školu v roku 1952 – 1960 v Uherském Hradišti (užitá a dekorativní malba v architektuře a propagaci).
Marie von Ebner – Eschenbachova
(*13.září 1830 ve Zdislavicích – 12.března 1916 ve Vídňi) – Spisovatelka
Byla ovlivněna významnými rakouskými literáty (Grillparzere, Hallmem, Hebellem atd.) začala po svém příchodu do Vídně, kde od roku 1836 trvale žila, psát dramata, prozaickou poezii a povídky. V jejích románech a povídkách (Dvě komtesy, Lotti hodinářka, Obecní dítě, Pozdě zrozený, Neodčinitelná vina, Nevěre, Stará škola, Vesnické a zámecké příběhy, Pozdní podzim atd.), jejichž dokonalý jazyk došel uznání, zobrazila život různých společenských vrstev od šlechty po prosté lidi realistickým způsobem se sociálně psychologickými akcenty. Její memoiry podávají pohled na společnost a kulturu monarchie ve druhé polovině devatenáctého století a projevila se v nich velká životní moudrost této u nás málo známé spisovatelky, která bývá srovnávánna s naší Boženou Němcovou. Na zámek do Hoštic spisovatelka často dojížděla. Její tvorbu významě ovlivnilo prostředí zámku, zámeckého parku a blízkého okolí s kaštanovými alejemi.
Článek z časopisu Valašsko 2001/1
František Přeček
Restaurátor a malíř, narozen 28.12.1863 ve Štenberku a zemřel 28.12.1939 v Bystřici pod Hostýnem. Vyučil se ve Vídni u Kuglera a žil v Přerově a v kroměříži. Vyzdobil četné moravské kostely, maloval oltářní obrazy, restauroval fresky v arcibiskupském zámku a v Květné zahradě v Korměříži, vyzdobil sál arcibiskupské rezidence v olomouci a zámecký kostel na Hukvaldech, provedl nastropní malbu v zámku v Holešově. V Hošticích maloval oltářní obrazy.
Friedjung Heinrich
Publicista, narozen 18.01.1851 v Hošticích, zemřel 14.07.1920 ve Vídni. Patřil k představitelům německého nacionalismu v Rakousku-Uhersku, spoluautpr Lineckého programu. Zabýval se modernimi dějinami (Der Kampf um die Yorherrschaft in Deutcchland, Boj o nadvládu v Německu, Das Zeitalter des iperialismus 1884-1914, Období imperialismu atd.) V roce 1909 na základě padělaných dokumentů obvinil Srby z protirakouského spiknutí.